Daňový ráj – ráj zlodějů?

Jako každý podnikatel tak i já často žehrám nad výší daní v Čechách...

/omlouvám se laskavému čtenáři či čtenářce, že neužívám výraz Česko, ale jazykově jsem „stará škola“/. Podnikám od 18ti a poslední dobou jsem začal uvažovat, že přesunu své podnikání do nějakého „daňového ráje“ a ušetřím tak na daních. Možnost je to v každém případě lákavá, ale nerad bych se dostal do pozice člověka, který využívá cizí práci a servis, aniž za ně zaplatí. Takovému se ve slušné společnosti říká zloděj.

Zdá se Vám to divné? Vždyť ale právě zde, v Čechách, využívám silnice a dálnice stejně bezpečnost kterou mi poskytuje policie a armáda, nehledě k tomu, že správě jako zaměstnavatel mám díky bezplatnému školství dostatek kvalitní pracovní síly. Proto přispívám na důchody svých prarodičů a školky těm nejmladším. Kvůli sobě.

Dokonce čím více majetku vlastním, tím více využívám veřejných služeb jako např. oněch dálnic a bezpečnosti, proto jsem ochoten také na ně více přispívat. Proto má progresivní zdanění smysl. Dokonce i když jsem v zahraničí jsem pod ochranou České republiky /podívejte se do pasů/.

Využívám tedy služeb, které mi stát poskytuje. Proto zde dobrovolně platím daně. Proto je platím zde, kde žiji, i když vím, že bych nemusel. I jazykové odlišení je zřejmé – nejsou to již berně, které mi někdo bere, ale daně – tedy něco co dobrovolně dávám, protože znám jejich smysl.